sk
Purpurové rieky - S03E05
V belgické vesnici dojde k požáru fary. Když hasiči dorazí na místo a začnou hasit, najdou na faře mrtvoly muže a ženy. Přivolaný soudní lékař musí provést první část pitvy rovnou na místě. Těla jsou totiž nahá a sešitá k sobě a už jsou v částečném rozkladu. Transportem by se rozpadla. Před smrtí byl oběma odříznut kousek kůže nad kyčlí a později byli podříznuti. Jinde než v kostele. Pak na faře někdo těla pečlivě sešil k sobě. Obyčejným stehem, ale zvláštní povoskovanou nití a těla mají omotané spletené stužky, každé tělo má jednu polovinu. Kolem krku mají kožené řemínky. Pak pachatel budovu zapálil. Obětmi jsou němečtí turisté. Niémans a Camille začnou nejprve pátrat po původu speciální nitě a cestou potkají pár, který má na rukách podobné náramky jako oběti. Říkají, že je to handfesting, to znamená, že byli oddáni na nějakém festivalu, nechtěli svatbu v kostele. Zavražděný pár tam byl také, ale byli oddáni o týden dříve. Zdá se, že vrah tomu sňatku moc nefandil. Niémans s Camille se jedou podívat na místo, kde se festival koná a Niémans zde potká svou bývalou studentka a kamarádku Audrey. Ta nyní pracuje a žije v Belgii. Trochu pátrala po informacích o obětech a nic zvláštního nenašla. Oběma bylo kolem dvaceti, byli z dobrých rodin, měli nalinkovanou budoucnost a toužili po nových zážitcích. Vůči ostatním se chovali povýšeně, ale nehádali se s nikým. Niémans se dozvídá, že kůži má vyříznutou každý, kdo projde handfestingem, Karl, oddávající, z nich pak udělá náhrdelník, který si vezmou s sebou domů. Karl byl také ten, který před dvěma lety založil neopohanský manifest a začal se svými obřady handfestingu. Mělo to úspěch, tak zorganizoval festival. V Karlově stanu najde policie spoustu zakrváceného oblečení a krve na kobercích, kterou se někdo pokusil vyčistit. Karl je zatčen. Krev patří obětem z fary, ale Karl tvrdí, že o tom nic neví. Opil se a když vystřízlivěl, krev tam už byla. Zpanikařil a všechno uklidil. Tomu ale policie nevěří. Zjistili totiž, že Karl se ve sktuečnosti jmenuje Luc Vilmont a jeho rodiče mají továrnu na zpracování kůže. Luc tvrdí, že se rodiči už roky nestýká a v továrně, v obchodním oddělení, pracuje jeho sestra, ale to je asi vše, co ho s tím spojuje. Niémans má na to jiný názor. V továrně sestra Agnes přiznává, že bratrovi dala sadu nití a rodiče, kteří Luca očividně nemusí, se zlobí. Matka dokonce prohlásí, že ho měla po porodu zabít a otec si uplivne. Luc ho napadne a když se mu rozevře košile, lze na jeho břiše spatřit vytetovaný hákový kříž. Luc tvrdí, že je to jeho hřích z mládí. Niémans si hraje i s myšlenkou, že se na Luca může zlobit nějaký neonacista, protože je zradil. A nebo silně věřící člověk, kteří považuje handfesting za pohanský rituál a hřích. A přesto, že Luc tvrdil, že si nebere žádné peníze, Niémans však v jeho knihách našel spoustu peněz. Ale může jít i o prodej drog. Pátrání pokračuje a jejich cesta vede do koželužny Lucových rodičů. Zde přímo před očima policistů vypadnou mrtvoly rodičů z vany, ve které se namáčí kůže, na podlahu. I oni byli sešiti k sobě. Na půdě továrny našli policisté tajnou dílnu Agnes Vilmontové, využívala firmu na vývoj vlastních modelů z lidské kůže. Prý je to kůže od dárců, kůže z rituálů handfestingu a Agnes za to bratrovi platila. K vraždám důvod neměla. Testy z kůží v Agnesině dílně potvrzují, že Agnes a Luc měli nevlastního sourozence, ale nebyl matčiným dítětem. Navíc měl chromozomy xxy, takže se jedná o androgynní bytost. Svoje oběti sešíval, aby z nich také byly androgynní bytosti, tak jako je on. Jedna z bývalých zaměstnankyň koželužny vypráví, že Vilmont v minulosti zásadně najímal svobodné a chudé ženy, se kterým později udržoval sexuální styky. Pokud žena odmítla, byl agresivní, nebo ji vyhodil. Ona práci potřebovala a když otěhotněla, paní Vilmontová ji zbičovala a přinutila jí navléknout si korzet, který způsobil potrat. A to všechno před její dcerou. Vyžívala se v tom, když ostatní trpěli.
Viac informáciíEpizódy
Purpurové rieky - Séria 3Purpurové rieky - S03E01
Niémans se připojuje k Delauneyové u Lamanšského průlivu, kde jdou společně po stopě nebezpečného sériového vraha, který si své oběti vybírá na základě znamení zvěrokruhu.
Purpurové rieky - S03E03
Niémans se rozhodne navštívit svého přítele a bývalého kolegu Arnauda Morillona, který žije na venkově a jeho jedinou vášní jsou včely. Vezme s sebou i Camille, ale když dorazí na místo, najdou Arnauda mrtvého. Vypadá to, že ho poštípaly včely a on na to zemřel. Jenže skutečnost je jiná. Patolog zjistil, že zemřel na dýmějový mor, nemoc, která až na pár míst na Madagaskaru, prakticky vymizela. Nevyskytuje se už po staletí. Úly byly nejspíš úmyslně kontaminovány. A koroner přichází se zprávou, že Pasteurův institut právě potvrdil, že před třemi dny také někdo zemřel na mor. Byla to ghanská prostitutka, která pracovala v Paříži. Institut to tají kvůli médiím. Niémans si je jistý, že jeho přítel do Paříže nejezdil a už vůbec ne za prostitutkami. Ale nemůže to být náhoda. V institutu se dozví, že prostitutka nemohla nikoho nakazit. Její komunita jí podřízla hrdlo asi když si všimli, že je nemocná a její tělo pohodili ve vakuovém pytli na nemocničních schodech. V mobilu prostitutky byly nalezeny fotografie s muži a jedním z nich je další člen bývalého Niémansova týmu, Stéphane, a toho později nalezli v jeho bytě mrtvého. Zemřel na plicní formu moru. Ale bakterie, která všechny zabila byla uměle upravena. Ten, kdo to udělal, z původní bakterie udělal jedinečnou zbraň a současné léky na tuto formu nezabírají. Jedná se snad o systematické vraždění Niémansových kolegů? Policisté začnou pátráním po lidech, kterým kdysi Niémansův tým znepříjemnil život a mohli by se nyní mstít. A objevuje se tělo dalšího bývalého kolegy a jeden je zatím nezvěstný. Ten, kdo to dělá, musí být psychopat. Jenže inspekce policejních sborů přišla se zajímavými informacemi. Všichni bývalí Niémansovi kolegové zemřeli jako bohatí muži. Poslední, nezvěstný bývalý kolega, byl nalezen. Tedy jeho tělo, ležící uprostřed lesa a podle policejní zprávy zemřel na mor. Jeho bývalá žena říká, že se s ním rozvedla, protože se náhle začal chovat divně, už to nebyl on. Jako kdyby měl výčitky svědomí, občas plakal a to nebyl jeho styl. Camille se při vyšetřování nakazila morem a moc velkou naději na uzdravení jí lékaři nedávají. Antibiotika mohou konec oddálit, ale vyléčit zřejmě ne. Niémans je zoufalý, ale pokračuje v pátrání a přijde na to, kdo je ten záhadný pachatel. Je to Eric, lékař Pasteurova institutu a syn zločince, kterého zastřelili Niémansovi kolegové při razii a Eric všechno slyšel z úkrytu. Po smrti matky byl umístěn do dětského domova, odkud každý víkend utíkal za otcem, který ho neměl v péči, protože oficiálně nebyl otcem. A to jediné ho drželo při životě, ty víkendy s otcem, o které kvůli policistům přišel. Otec policistům nabízel peníze z bankovní loupeže, ale oni nechtěli. Otce mu zastřelili a peníze sebrali. Eric se týden skrýval ve sklepě mezi krysami pod mrtvolou svého otce a nemohl se dostat ven. Pak vystudoval medicínu a rozhodl se pomstít. A myslel si, že Niémans byl s nimi. Jenže to není pravda. On byl tehdy na misi v Nové Kaledonii a prosí Erica, aby mu dal pro Camille protijed. Eric nechce, ale nakonec souhlasí a Camille se z toho dostane.
Purpurové rieky - S03E05
Purpurové rieky - S03E05
V belgické vesnici dojde k požáru fary. Když hasiči dorazí na místo a začnou hasit, najdou na faře mrtvoly muže a ženy. Přivolaný soudní lékař musí provést první část pitvy rovnou na místě. Těla jsou totiž nahá a sešitá k sobě a už jsou v částečném rozkladu. Transportem by se rozpadla. Před smrtí byl oběma odříznut kousek kůže nad kyčlí a později byli podříznuti. Jinde než v kostele. Pak na faře někdo těla pečlivě sešil k sobě. Obyčejným stehem, ale zvláštní povoskovanou nití a těla mají omotané spletené stužky, každé tělo má jednu polovinu. Kolem krku mají kožené řemínky. Pak pachatel budovu zapálil. Obětmi jsou němečtí turisté. Niémans a Camille začnou nejprve pátrat po původu speciální nitě a cestou potkají pár, který má na rukách podobné náramky jako oběti. Říkají, že je to handfesting, to znamená, že byli oddáni na nějakém festivalu, nechtěli svatbu v kostele. Zavražděný pár tam byl také, ale byli oddáni o týden dříve. Zdá se, že vrah tomu sňatku moc nefandil. Niémans s Camille se jedou podívat na místo, kde se festival koná a Niémans zde potká svou bývalou studentka a kamarádku Audrey. Ta nyní pracuje a žije v Belgii. Trochu pátrala po informacích o obětech a nic zvláštního nenašla. Oběma bylo kolem dvaceti, byli z dobrých rodin, měli nalinkovanou budoucnost a toužili po nových zážitcích. Vůči ostatním se chovali povýšeně, ale nehádali se s nikým. Niémans se dozvídá, že kůži má vyříznutou každý, kdo projde handfestingem, Karl, oddávající, z nich pak udělá náhrdelník, který si vezmou s sebou domů. Karl byl také ten, který před dvěma lety založil neopohanský manifest a začal se svými obřady handfestingu. Mělo to úspěch, tak zorganizoval festival. V Karlově stanu najde policie spoustu zakrváceného oblečení a krve na kobercích, kterou se někdo pokusil vyčistit. Karl je zatčen. Krev patří obětem z fary, ale Karl tvrdí, že o tom nic neví. Opil se a když vystřízlivěl, krev tam už byla. Zpanikařil a všechno uklidil. Tomu ale policie nevěří. Zjistili totiž, že Karl se ve sktuečnosti jmenuje Luc Vilmont a jeho rodiče mají továrnu na zpracování kůže. Luc tvrdí, že se rodiči už roky nestýká a v továrně, v obchodním oddělení, pracuje jeho sestra, ale to je asi vše, co ho s tím spojuje. Niémans má na to jiný názor. V továrně sestra Agnes přiznává, že bratrovi dala sadu nití a rodiče, kteří Luca očividně nemusí, se zlobí. Matka dokonce prohlásí, že ho měla po porodu zabít a otec si uplivne. Luc ho napadne a když se mu rozevře košile, lze na jeho břiše spatřit vytetovaný hákový kříž. Luc tvrdí, že je to jeho hřích z mládí. Niémans si hraje i s myšlenkou, že se na Luca může zlobit nějaký neonacista, protože je zradil. A nebo silně věřící člověk, kteří považuje handfesting za pohanský rituál a hřích. A přesto, že Luc tvrdil, že si nebere žádné peníze, Niémans však v jeho knihách našel spoustu peněz. Ale může jít i o prodej drog. Pátrání pokračuje a jejich cesta vede do koželužny Lucových rodičů. Zde přímo před očima policistů vypadnou mrtvoly rodičů z vany, ve které se namáčí kůže, na podlahu. I oni byli sešiti k sobě. Na půdě továrny našli policisté tajnou dílnu Agnes Vilmontové, využívala firmu na vývoj vlastních modelů z lidské kůže. Prý je to kůže od dárců, kůže z rituálů handfestingu a Agnes za to bratrovi platila. K vraždám důvod neměla. Testy z kůží v Agnesině dílně potvrzují, že Agnes a Luc měli nevlastního sourozence, ale nebyl matčiným dítětem. Navíc měl chromozomy xxy, takže se jedná o androgynní bytost. Svoje oběti sešíval, aby z nich také byly androgynní bytosti, tak jako je on. Jedna z bývalých zaměstnankyň koželužny vypráví, že Vilmont v minulosti zásadně najímal svobodné a chudé ženy, se kterým později udržoval sexuální styky. Pokud žena odmítla, byl agresivní, nebo ji vyhodil. Ona práci potřebovala a když otěhotněla, paní Vilmontová ji zbičovala a přinutila jí navléknout si korzet, který způsobil potrat. A to všechno před její dcerou. Vyžívala se v tom, když ostatní trpěli.
O programe
V belgické vesnici dojde k požáru fary. Když hasiči dorazí na místo a začnou hasit, najdou na faře mrtvoly muže a ženy. Přivolaný soudní lékař musí provést první část pitvy rovnou na místě. Těla jsou totiž nahá a sešitá k sobě a už jsou v částečném rozkladu. Transportem by se rozpadla. Před smrtí byl oběma odříznut kousek kůže nad kyčlí a později byli podříznuti. Jinde než v kostele. Pak na faře někdo těla pečlivě sešil k sobě. Obyčejným stehem, ale zvláštní povoskovanou nití a těla mají omotané spletené stužky, každé tělo má jednu polovinu. Kolem krku mají kožené řemínky. Pak pachatel budovu zapálil. Obětmi jsou němečtí turisté. Niémans a Camille začnou nejprve pátrat po původu speciální nitě a cestou potkají pár, který má na rukách podobné náramky jako oběti. Říkají, že je to handfesting, to znamená, že byli oddáni na nějakém festivalu, nechtěli svatbu v kostele. Zavražděný pár tam byl také, ale byli oddáni o týden dříve. Zdá se, že vrah tomu sňatku moc nefandil. Niémans s Camille se jedou podívat na místo, kde se festival koná a Niémans zde potká svou bývalou studentka a kamarádku Audrey. Ta nyní pracuje a žije v Belgii. Trochu pátrala po informacích o obětech a nic zvláštního nenašla. Oběma bylo kolem dvaceti, byli z dobrých rodin, měli nalinkovanou budoucnost a toužili po nových zážitcích. Vůči ostatním se chovali povýšeně, ale nehádali se s nikým. Niémans se dozvídá, že kůži má vyříznutou každý, kdo projde handfestingem, Karl, oddávající, z nich pak udělá náhrdelník, který si vezmou s sebou domů. Karl byl také ten, který před dvěma lety založil neopohanský manifest a začal se svými obřady handfestingu. Mělo to úspěch, tak zorganizoval festival. V Karlově stanu najde policie spoustu zakrváceného oblečení a krve na kobercích, kterou se někdo pokusil vyčistit. Karl je zatčen. Krev patří obětem z fary, ale Karl tvrdí, že o tom nic neví. Opil se a když vystřízlivěl, krev tam už byla. Zpanikařil a všechno uklidil. Tomu ale policie nevěří. Zjistili totiž, že Karl se ve sktuečnosti jmenuje Luc Vilmont a jeho rodiče mají továrnu na zpracování kůže. Luc tvrdí, že se rodiči už roky nestýká a v továrně, v obchodním oddělení, pracuje jeho sestra, ale to je asi vše, co ho s tím spojuje. Niémans má na to jiný názor. V továrně sestra Agnes přiznává, že bratrovi dala sadu nití a rodiče, kteří Luca očividně nemusí, se zlobí. Matka dokonce prohlásí, že ho měla po porodu zabít a otec si uplivne. Luc ho napadne a když se mu rozevře košile, lze na jeho břiše spatřit vytetovaný hákový kříž. Luc tvrdí, že je to jeho hřích z mládí. Niémans si hraje i s myšlenkou, že se na Luca může zlobit nějaký neonacista, protože je zradil. A nebo silně věřící člověk, kteří považuje handfesting za pohanský rituál a hřích. A přesto, že Luc tvrdil, že si nebere žádné peníze, Niémans však v jeho knihách našel spoustu peněz. Ale může jít i o prodej drog. Pátrání pokračuje a jejich cesta vede do koželužny Lucových rodičů. Zde přímo před očima policistů vypadnou mrtvoly rodičů z vany, ve které se namáčí kůže, na podlahu. I oni byli sešiti k sobě. Na půdě továrny našli policisté tajnou dílnu Agnes Vilmontové, využívala firmu na vývoj vlastních modelů z lidské kůže. Prý je to kůže od dárců, kůže z rituálů handfestingu a Agnes za to bratrovi platila. K vraždám důvod neměla. Testy z kůží v Agnesině dílně potvrzují, že Agnes a Luc měli nevlastního sourozence, ale nebyl matčiným dítětem. Navíc měl chromozomy xxy, takže se jedná o androgynní bytost. Svoje oběti sešíval, aby z nich také byly androgynní bytosti, tak jako je on. Jedna z bývalých zaměstnankyň koželužny vypráví, že Vilmont v minulosti zásadně najímal svobodné a chudé ženy, se kterým později udržoval sexuální styky. Pokud žena odmítla, byl agresivní, nebo ji vyhodil. Ona práci potřebovala a když otěhotněla, paní Vilmontová ji zbičovala a přinutila jí navléknout si korzet, který způsobil potrat. A to všechno před její dcerou. Vyžívala se v tom, když ostatní trpěli.