cs
Po kolejích dávných železnic (1)
V pět hodin ráno ve městě Durrës přijíždí na svém kole do práce strojvedoucí albánského vlaku. Strojvedoucímu je 62 let a svou práci dělá už 35 let. Se svým vlakem vyráží na trať pětkrát týdně. V Albánii železniční dopravu provozují jen Albánské státní železnice. Tratí je tu málo a kvůli tomu, že se od pádu komunismu do nich neinvestovalo, jsou některé úseky postupně uzavírány. Strojvůdce dnes vyráží na sever, do města Skadar. Vlak potáhne československá lokomotiva ze sedmdesátých let. V Československu byly tyto stroje už nevyhovující, ale albánské železnice je koupily a lokomotivy zde pracují dodnes. Albánie nemá mezinárodní vlakové spojení. Cesta jen do Skadaru po málo udržované trati trvá čtyři hodiny. Vozy vlaku pocházejí z bývalé NDR a jsou v dost tristním stavu. Je to ale jedno. V Albánii vlakem takřka nikdo nejezdí. Vlak zastavuje poblíž mysu Rodon a poblíž františkánského kláštera svatého Antonína. Pobřežní nížina je domovem různých druhů ptáků, a to včetně plameňáků. Vlak se odpoledne vrací do Durrësu. Železniční doprava v Albánii přestává fungovat v 18 hodin. Znovu se vlaky rozjedou druhý den ráno. Tentokrát strojvedoucí vyráží se svým vlakem na jih Albánie, do Elbasanu. Vlak jede kolem hradu Petrelë, který je úzce svázaný se Skanderbegem, důležitou postavou albánské historie. Trať vede podél řeky Shkumbini, Tudy ve starověku vedla římská silnice spojující Řím s Konstantinopolí. Vlak vjíždí do pohoří Jabllanica. Vlakem jede mladá bioložka vydávající se se svým kolegou na uzavřené železniční tratě, aby zmapovala změny, které se na tratích staly po jejich uzavření. Elbasan je městem, kde se vyrábí ocel. Místní lidé tvrdí, že právě výroba oceli zničila okolní půdu a vzduch. Další den strojvůdce vyráží na jih Albánie do Fieru. Dříve vlak končil svou jízdu až ve Vloře, trať byla kvůli prodělečnosti uzavřena. Vlora je známá tím, že právě tady začíná takzvaná Albánská riviéra.
Více informacíO pořadu
V pět hodin ráno ve městě Durrës přijíždí na svém kole do práce strojvedoucí albánského vlaku. Strojvedoucímu je 62 let a svou práci dělá už 35 let. Se svým vlakem vyráží na trať pětkrát týdně. V Albánii železniční dopravu provozují jen Albánské státní železnice. Tratí je tu málo a kvůli tomu, že se od pádu komunismu do nich neinvestovalo, jsou některé úseky postupně uzavírány. Strojvůdce dnes vyráží na sever, do města Skadar. Vlak potáhne československá lokomotiva ze sedmdesátých let. V Československu byly tyto stroje už nevyhovující, ale albánské železnice je koupily a lokomotivy zde pracují dodnes. Albánie nemá mezinárodní vlakové spojení. Cesta jen do Skadaru po málo udržované trati trvá čtyři hodiny. Vozy vlaku pocházejí z bývalé NDR a jsou v dost tristním stavu. Je to ale jedno. V Albánii vlakem takřka nikdo nejezdí. Vlak zastavuje poblíž mysu Rodon a poblíž františkánského kláštera svatého Antonína. Pobřežní nížina je domovem různých druhů ptáků, a to včetně plameňáků. Vlak se odpoledne vrací do Durrësu. Železniční doprava v Albánii přestává fungovat v 18 hodin. Znovu se vlaky rozjedou druhý den ráno. Tentokrát strojvedoucí vyráží se svým vlakem na jih Albánie, do Elbasanu. Vlak jede kolem hradu Petrelë, který je úzce svázaný se Skanderbegem, důležitou postavou albánské historie. Trať vede podél řeky Shkumbini, Tudy ve starověku vedla římská silnice spojující Řím s Konstantinopolí. Vlak vjíždí do pohoří Jabllanica. Vlakem jede mladá bioložka vydávající se se svým kolegou na uzavřené železniční tratě, aby zmapovala změny, které se na tratích staly po jejich uzavření. Elbasan je městem, kde se vyrábí ocel. Místní lidé tvrdí, že právě výroba oceli zničila okolní půdu a vzduch. Další den strojvůdce vyráží na jih Albánie do Fieru. Dříve vlak končil svou jízdu až ve Vloře, trať byla kvůli prodělečnosti uzavřena. Vlora je známá tím, že právě tady začíná takzvaná Albánská riviéra.