cs
Vesmír objevů - S02E06
Dobrodruzi a průzkumníci se stále vracejí ke zkoumání oceánu. Mořské dno je teoreticky prozkoumané. Pod běžnou hloubkou jsou kontinentální šelfy, abysální hlubiny, které se táhnou tisíce kilometrů, podmořské vodopády. Hlubiny se jeví jako obrovská prázdnota, ale jsou různorodé a bohaté. Arktický oceán není tak hluboký, Jižní oceán má hloubku až 7 kilometrů. Pod hladinou jsou pod ledem mikroskopické tvory, které se živí vrstvou řas. Vyskytují se tam také slizké oblasti fytoplanktonu. Rozlišuje se sladkovodní led a solanka, samotný zamrzlý oceán. Těžší materiál se potopí hlouběji, proudy teplejší a chladnější se promíchávají, rozšiřují se tak živiny po celé planetě. Většina oceánu je na povrchu, ale živiny a plyny cirkulují. Existuje také spoustu druhů, které se živí detritem na dně a okysličují ho - podobně jako žížaly na souši. Světlo pronikne do hloubky až tisíc metrů, v chladných oblastech ještě méně. S větší hloubkou světlo slábne. Ryby a další živočichové mají zářivé prvky, které slouží k maskování, komunikaci či přilákání partnera. Některé ryby jako žraloci mají fyziologické omezení hloubky, dostanou se asi do tří kilometrů. Vědci zkoumají, jak se liší od dalších, které proniknou do větších hloubek. Po všech ostatních živočiších, kteří se živí mršinami na dně, přichází červi. Potrava se dostává do vody díky fotosyntéze a také díky chemosyntéze. Jeden krab žije u hydrotermálních průduchů, zachycuje na sebe bakterie, které pak ze sebe sežere. Olihně a chobotnice se mohou vyskytovat až v sedmi tisících metrech. Ke studiu živočichů v hloubkách musí vědci odebírat vzorky. V oceánech lze sledovat přílivový cyklus. Pár zvířat má vědec obzvlášť rád. Korýše, kteří se živí mršinami. I hluboký oceán je postižen lidským znečištěním - jedno strašné místo našel vědec i v 10km hloubce. Lidé postupně omezují či zakazují různé druhy plastů, ale jakmile se to potopí do moře, živočichové se to často snaží spolknout. Nejde jen o plasty, v Arktidě jde také o rtuť, která nakazí maso zvířat, kterými se živí lidé. Radioaktivní prvky se také dostávají do moře, tam už se nejedná o žádný cyklus, v moři vše končí. Pokud taje množství ledovců, dostává se do moře příliš sladké vody, která zpomaluje oceánské proudy a tím také brání cirkulaci živin a látek. Je zřejmé, že řada druhů v oceánech nepřežije. Je to zvlášť patrné u endemických druhů, které se vyskytují pouze v Arktidě a podobně. Příliv sladké vody ovlivňuje stratifikaci oceánu. Změnou klimatu se mění způsoby, jakým cirkulují kyslík a živiny. Lidé často nemyslí na hluboký oceán, ale ochranu si zaslouží jako celek.
Více informacíEpizody
Vesmír objevů - Série 2Vesmír objevů - S02E01
Skrytá nebezpečí klimatických změn. Dokument Austr. (2020). Vydejte se na poutavou cestu vědou, vesmírem a technologiemi, během níž odhalujte převratné objevy minulosti i odvážné vize budoucnosti...
Vesmír objevů - S02E02
Vesmír objevů - S02E02
AI neboli umělá inteligence poslední dobou zasáhla do mnoha odvětví. Na jedné straně může být velkou pomocí, ale na straně druhé přetrvává obava, že by také mohla způsobit hodně zlého, protože pokud nebude regulována lidmi, mohla by se v budoucnu vymknout kontrole.
O pořadu
Dobrodruzi a průzkumníci se stále vracejí ke zkoumání oceánu. Mořské dno je teoreticky prozkoumané. Pod běžnou hloubkou jsou kontinentální šelfy, abysální hlubiny, které se táhnou tisíce kilometrů, podmořské vodopády. Hlubiny se jeví jako obrovská prázdnota, ale jsou různorodé a bohaté. Arktický oceán není tak hluboký, Jižní oceán má hloubku až 7 kilometrů. Pod hladinou jsou pod ledem mikroskopické tvory, které se živí vrstvou řas. Vyskytují se tam také slizké oblasti fytoplanktonu. Rozlišuje se sladkovodní led a solanka, samotný zamrzlý oceán. Těžší materiál se potopí hlouběji, proudy teplejší a chladnější se promíchávají, rozšiřují se tak živiny po celé planetě. Většina oceánu je na povrchu, ale živiny a plyny cirkulují. Existuje také spoustu druhů, které se živí detritem na dně a okysličují ho - podobně jako žížaly na souši. Světlo pronikne do hloubky až tisíc metrů, v chladných oblastech ještě méně. S větší hloubkou světlo slábne. Ryby a další živočichové mají zářivé prvky, které slouží k maskování, komunikaci či přilákání partnera. Některé ryby jako žraloci mají fyziologické omezení hloubky, dostanou se asi do tří kilometrů. Vědci zkoumají, jak se liší od dalších, které proniknou do větších hloubek. Po všech ostatních živočiších, kteří se živí mršinami na dně, přichází červi. Potrava se dostává do vody díky fotosyntéze a také díky chemosyntéze. Jeden krab žije u hydrotermálních průduchů, zachycuje na sebe bakterie, které pak ze sebe sežere. Olihně a chobotnice se mohou vyskytovat až v sedmi tisících metrech. Ke studiu živočichů v hloubkách musí vědci odebírat vzorky. V oceánech lze sledovat přílivový cyklus. Pár zvířat má vědec obzvlášť rád. Korýše, kteří se živí mršinami. I hluboký oceán je postižen lidským znečištěním - jedno strašné místo našel vědec i v 10km hloubce. Lidé postupně omezují či zakazují různé druhy plastů, ale jakmile se to potopí do moře, živočichové se to často snaží spolknout. Nejde jen o plasty, v Arktidě jde také o rtuť, která nakazí maso zvířat, kterými se živí lidé. Radioaktivní prvky se také dostávají do moře, tam už se nejedná o žádný cyklus, v moři vše končí. Pokud taje množství ledovců, dostává se do moře příliš sladké vody, která zpomaluje oceánské proudy a tím také brání cirkulaci živin a látek. Je zřejmé, že řada druhů v oceánech nepřežije. Je to zvlášť patrné u endemických druhů, které se vyskytují pouze v Arktidě a podobně. Příliv sladké vody ovlivňuje stratifikaci oceánu. Změnou klimatu se mění způsoby, jakým cirkulují kyslík a živiny. Lidé často nemyslí na hluboký oceán, ale ochranu si zaslouží jako celek.