pl
Habermannův mlýn
U nás snad není režiséra, který by měl pro takovou látku lepší předpoklady. Narodil se na Slovensku, ale celá jeho rodina skončila kvůli židovskému původu v různých koncentračních táborech Evropy. Matku osvobodili Britové, otce Američani, jeho Rusové. Vyrůstal na Slovensku, ale první velké úspěchy slavil v Čechách. Ve druhé polovině 80. let emigroval do Spolkové republiky Německo. Dokázal se tam prosadit a zůstával tam i dlouho po listopadu 1989. Evidentně tedy neexistuje nikdo příhodnější pro líčení válečných hrůz a odkrývání bolavých kapitol v soužití Čechů a Němců než právě - Juraj Herz! Sudety. Němec August Habermann má peníze, prosperující mlýn, krásnou ženu, která ani sama neví, že je poloviční Židovka, a dobrý úmysl neplést se do politiky. Jeho nejlepší kamarád, český hajný Březina, zase spoustu knížecích rad a německou manželku. Ačkoliv si oba přátelé navzájem nezištně pomáhají, krutá válečná doba je stále bezohlednější, zužuje jim nejdříve manévrovací a posléze i životní prostor. Nikoliv hlad, ale strach, závist a touha po majetku ženou vlky z lesů, což se nejlépe ukáže v posledních dnech války a prvních hodinách míru. Ačkoliv text Josefa Urbana (autorsky se podílel mj. na akčním thrilleru Na vlastní nebezpečí) svého času uspěl v Ceně Sazky o nejlepší dosud nerealizovaný scénář, režisér Herz nakonec točil verzi výrazně jinou. Je pod ní podepsán německý scenárista Wolfgang Limmer s tím, že několik posledních úprav textu před samotným natáčením provedl režisér společně s Janem Drbohlavem. Expozice příběhu v sobě nese snad všechna klišé, jaká si s podobnou tematikou dokážete představit. Hlavní hrdina je pacifisticky založený, jeho bratr naopak zapálený pro myšlenky nacismu, záporák je drakonický, a přitom zdvořile úlisný, starosta prospěchářská korouhvička... S postupujícím časem ovšem tvůrci dokážou děj zajímavě zahušťovat a několikrát i opravdu překvapit. Před ničím nemhouří oči, z ničeho nedělají senzaci. Zachovávají konzervativní, ale funkční pohled. Mnohem diskutabilnější je práce s dvojjazyčným zněním snímku. Kvůli českému, nepříliš povedenému dabingu přichází příběh do značné míry o svoji autenticitu. Je prostě nesmysl, aby mezi sebou dva Němci mluvili česky. Český divák by na těch pár chvil titulky určitě vydržel. - Jaroslav Sedláček(Letní filmová škola)
Więcej informacji
O audycji
U nás snad není režiséra, který by měl pro takovou látku lepší předpoklady. Narodil se na Slovensku, ale celá jeho rodina skončila kvůli židovskému původu v různých koncentračních táborech Evropy. Matku osvobodili Britové, otce Američani, jeho Rusové. Vyrůstal na Slovensku, ale první velké úspěchy slavil v Čechách. Ve druhé polovině 80. let emigroval do Spolkové republiky Německo. Dokázal se tam prosadit a zůstával tam i dlouho po listopadu 1989. Evidentně tedy neexistuje nikdo příhodnější pro líčení válečných hrůz a odkrývání bolavých kapitol v soužití Čechů a Němců než právě - Juraj Herz!
Sudety. Němec August Habermann má peníze, prosperující mlýn, krásnou ženu, která ani sama neví, že je poloviční Židovka, a dobrý úmysl neplést se do politiky. Jeho nejlepší kamarád, český hajný Březina, zase spoustu knížecích rad a německou manželku. Ačkoliv si oba přátelé navzájem nezištně pomáhají, krutá válečná doba je stále bezohlednější, zužuje jim nejdříve manévrovací a posléze i životní prostor. Nikoliv hlad, ale strach, závist a touha po majetku ženou vlky z lesů, což se nejlépe ukáže v posledních dnech války a prvních hodinách míru.
Ačkoliv text Josefa Urbana (autorsky se podílel mj. na akčním thrilleru Na vlastní nebezpečí) svého času uspěl v Ceně Sazky o nejlepší dosud nerealizovaný scénář, režisér Herz nakonec točil verzi výrazně jinou. Je pod ní podepsán německý scenárista Wolfgang Limmer s tím, že několik posledních úprav textu před samotným natáčením provedl režisér společně s Janem Drbohlavem.
Expozice příběhu v sobě nese snad všechna klišé, jaká si s podobnou tematikou dokážete představit. Hlavní hrdina je pacifisticky založený, jeho bratr naopak zapálený pro myšlenky nacismu, záporák je drakonický, a přitom zdvořile úlisný, starosta prospěchářská korouhvička... S postupujícím časem ovšem tvůrci dokážou děj zajímavě zahušťovat a několikrát i opravdu překvapit. Před ničím nemhouří oči, z ničeho nedělají senzaci. Zachovávají konzervativní, ale funkční pohled.
Mnohem diskutabilnější je práce s dvojjazyčným zněním snímku. Kvůli českému, nepříliš povedenému dabingu přichází příběh do značné míry o svoji autenticitu. Je prostě nesmysl, aby mezi sebou dva Němci mluvili česky. Český divák by na těch pár chvil titulky určitě vydržel. - Jaroslav Sedláček(Letní filmová škola)