en
Air Crash Investigations
S01E01 - Racing the Storm
Let č. 1420 společnosti American Airlines měl 1. června 1999 dle letového plánu odstartovat z letiště Forth Worth v Dallasu ve 20.28 a dorazit do cílového místa na letiště v Little Rock ve 21.41. Kvůli problematickému počasí se start posunul na 22.40. Zpoždění bylo nepříjemné nejen pro 139 cestujících, ale i pro šestičlennou posádku, která byla nucena dle přísných norem dodržovat letový řád a stanovenou délku služby. Ještě před odletem se piloti seznámili s meteorologickou předpovědí v cílové destinaci. Předpověď hlásila bouřky a silný vítr. Piloti usoudili, že by mohli do cíle doletět dříve, než tam dorazí bouřkové pásmo. Čtyřicet minut po startu se letadlo nacházelo sto šedesát kilometrů od Little Rocku. V ten moment jim od letového dispečera přišlo oznámení o zhoršujícím se počasí s doporučením přistát co nejrychleji. Dispečer je také upozornil na skutečnost, že se v oblačném systému rozevírá mezera. Kdyby posádka urychlila přílet, možná by stihla touto „uličkou“ proletět ještě předtím, než se obě bouřková pásma spojí. Letoun začal klesat, od cíle ho dělilo 125 km. Ale záměr předhonit bouřku se příliš nedařil. Piloti si neuvědomili, že stěny „uličky“ se kolem nich pomalu svírají. Vítr o rychlosti přes osmdesát kilometrů v hodině představoval vážnou hrozbu. Boční nárazy mohou značně ztížit ovládání letounu během přistávání. Piloti provedli rychlé výpočty, aby zjistili, zda je za těchto okolností bezpečné zahájit sestup. Situaci navíc komplikoval fakt, že letiště v Little Rock mělo k dispozici pouze starší typ radaru, který nedokázal určit intenzitu bouřky. Třináct kilometrů před letištěm se piloti museli rozhodnout, jakým způsobem se přiblíží na přistání. Zda se přiblíží podle přístrojů, nebo vizuálně. Během jejich dohadů se otočil vítr. Zadní vítr při přistání výrazně zvyšoval riziko, že stroj přeletí předpokládané místo dosedu. Rozhodli se tedy otočit se a přistávat proti větru. Změna kurzu oddálila přistání o více než deset minut. S každým okamžikem nabývaly obě bouřky na síle. Rychlost bočního větru výrazně přesahovala bezpečné limity. Kvůli silnému dešti byla navíc viditelnost téměř nulová…(Česká televize)
More informationEpisodes
Peril over Portugal
21. prosince 1992 se k jižnímu pobřeží Portugalska blížil let Martinair 495. Kapitánem byl šestapadesátiletý Willem van Staveren. Zkušený pilot a letecký instruktor u Martinair pracoval 24 let. Druhý pilot, jednatřicetiletý Ronald Clemenkowff létal pro nizozemské aerolinie tři roky. Nejmladším členem posádky byl devětadvacetiletý palubní inženýr Gery Glans. Piloti řídili třímotorový širokotrupý letoun DC-10. Do přistání zbývala necelá půlhodina. Na palubě bylo třináct členů posádky a 327 cestujících, většinu tvořili občané Nizozemska. Cesta z Amsterdamu do portugalského Fara měla trvat dvě a půl hodiny. Během klesání piloti zjistili, že letí do špatného počasí. Když se nad aktivní ranvej nasune bouřka, může přistávající letadlo vážně ohrozit potenciální střih větru. Kdyby se počasí zhoršilo, mohli odklonit na sever do Lisabonu, ale aktuálně to nebylo nutné. Jen několik minut před nimi ve Faru přistával jiný let společnosti Martinair. Podle meteohlášení se nejbližší bouřka nacházela přibližně deset kilometrů západně od ranveje. Ve vzdálenosti 12 kilometrů zahájil let Martinair 495 konečné přiblížení. (Česká televize)
Tree Strike Terror
Tree Strike Terror
Za bouřlivé noci 12. listopadu 1995 se ve výšce 10 600 metrů nad Pensylvánií pohyboval let American Airlines 15-72. Kapitán Kenneth Lee a druhý pilot John Richards řídili dvoumotorový úzkotrupý letoun MD-83. Kapitán Kenneth Lee, bývalý vojenský pilot, pracoval pro American Airlines deset let. Také druhý pilot John Richards sloužil u letectva. V civilní sféře létal sedm let. Byla to velmi zkušená posádka, která své letadlo dokonale znala. Úzkotrupý letoun MD-83 měl dva turbodmychadlové motory na zádi, ocasní plochy ve tvaru T a šípové křídlo. Bylo to jedno z posledních letadel, kde se řídicí plochy ovládaly mechanicky z kokpitu. Šlo o dvouhodinový let z O’Harova letiště v Chicagu na Bredleyho letiště ve Windsor Locks ve státě Connecticut. Na palubě byla pětičlenná posádka a 73 pasažérů, mnozí z nich se vraceli domů. Do přistání zbývalo 25 minut. (Česká televize)
Pitch Black
Pitch Black
Turboprop Terror
13. prosince 1994. K mezinárodnímu letišti Raleigh–Durham se blížil let American Eagle 33-79. Kapitán Mike Hillis a druhý pilot Matthew Sailor připravovali turbovrtulový letoun pro krátké tratě Jetstream 32-01 na přistání. Turbovrtulové motory jsou v menších výškách účinnější, mají nižší spotřebu. Jetstream je vysloveně určený pro lety na krátké vzdálenosti. Let 33-79 vzlétl v 18 hodin z Greensboro v Severní Karolíně, cesta do Releigh–Durham měla trvat 35 minut. Na palubě bylo ten večer 18 cestujících. Šestnáct kilometrů od cílového letiště dostal let povolení začít klesat, posádka snížila výkon motorů. U turbovrtulových letounů se výkon motoru a otáčky vrtule ovládají odděleně. Jetstream 32 nemá autopilota, celou dobu je řízen ručně. Patří k letadlům, která vyžadují nejvíc pilotního umu. Během klesání do výšky tisíc metrů posádka sledovala počasí. Námraza může letadlo vážně ohrozit. Kromě toho, že zvyšuje jeho hmotnost, narušuje také aerodynamiku křídla. To ovšem nebylo jediné riziko, se kterým museli piloti počítat. Před letem 33-79 přistával Boeing 727, který mohl Jetstream potenciálně ohrozit. V důsledku obtékání vzduchem vznikají u těžkých letadel na koncích křídel velmi silné vodorovné víry. Pokud zasáhnou menší letoun turbulence v úplavu, mohou být tak prudké, že je pilot nedokáže zvládnout. (Česká televize)
Kobe Bryant
Kobe Bryant
26. januára 2020 sa helikoptéra s basketbalovou legendou Kobem Bryantom, jeho dcérou Giannou a ďalšími siedmimi ľuďmi zrúti do kopcovitého terénu neďaleko Calabasas v Kalifornii a zabije všetkých 9 ľudí na palube. Ako sa mohlo stať takéto nešťastie jednej z najbezpečnejších helikoptér na svete? (Arsenal83)
Similar shows
About show
Major real-life air disasters are depicted in this series. Each episode features a detailed dramatized reconstruction of the incident based on cockpit voice recorders and air traffic control transcripts, as well as eyewitnesses recounts and interviews with aviation experts.